Introvertní disko aneb Já bych ty skinny džíny zakázala!

V Boro klubu se nám docela líbí. Je tam takovej ten typickej, zatuchlej, hospodskej smrádek, mají tam Poličku jen za 22,- a občas se tam samozřejmě konaj celkem dobrý akce.

Tahle pártoška byla charakterizována jako "fatální akce pro zvrhlé gurmány". Hráli tam ti údajně nadějní Table spolu se Schwarzprior, které, jak jistě chápete, jsme si po četných reportech našeho kámoše Hipsterskýho Trojúhelníka prostě nemohli nechat ujít, už jenom proto, abysme o tom mohli mluvit...

Na místo jsme dorazili něco málo po půl desáté (bo jsme studenti pracující až do pozdních hodin), na scéně už vřískali Table, ale prej teprve druhou písničku. Po prvotním rozčarování a negativních tichých úvahách nad tím, že čumíte na dalšího člověka, co má na hlavě sestřih "naxavieradolana" a lehounkým kroucení hlavou, se ale všechno rozplynulo. Chlapíci vypadali, že se dost stydí, což je mně osobně sympatický, bo se taky jako dost stydím, a když se jim v jednu chvíli "zaseknul" synťák (aneb můj myšlenkovej pochod ve stylu "Aha, to asi není schválně", když se už patnáct vteřin ozývá stále jednotnej zvuk a týpek s vyděšeným výrazem kontroluje všechny kábly) se zpěvák tváří jak boží umučení a poté do mikrofonu tiše vyřkne jakousi omluvu. Jinak ten zpěv se mi dost líbil, takovej trochu emo naléhavej, kterej docela dobře koresponduje se všema těma zvukama a hlukama na pozadí. No, ale těžko říct, co z nich ještě vyroste...

Po pivní pauzičce rozjíždějí svoje introvertní disko Schwarzprior. Co naplat, nikde jsem nějak nezjistila, jestli je tahle "hudba" myšlena vážně nebo ze srandy (doufám v onu druhou možnost). Bylo to zvrhlé, a to nejen kvůli jejich podivné imidž provinčních rádobyumělců. Píšu to na tomhle místě už podruhé - nemám ráda tenhle "ani-zpěv-ani-rap", kdy se ani jedno z toho nedělá pořádně, a ještě k tomu do toho ten člověk pak začne tak šíleně řvát, že máte chuť strčit si prsty do uší. A děcka - když už zpívám ve svojí rodné řeči, bylo by fajn, aby těm textům bylo rozumět. Nebo to snad nebylo česky?

Ale aby to nebylo jen negativní, v hlavě mi uvízlo pár zajímavých slovních spojení, která budu zřejmě teď často používat v běžných konverzacích. Fakt by mě zajímalo, jaký drogy musí člověk brát, aby přišel na takový hlášky jako "smrt láska chcaní" a "monolog tma Lady Gaga". Jo a ty vizualizace byly občas i celkem nápadité, udělala jsem díky tomu pár zajímavých fotek.

No aspoň, že si umělčici z FaVU v nevkusných hadrech po babičce zařádili. My si zařádili až na improvizované afterparty.

Jo krásná minulosti, překrásná budoucnosti, stavím se v současnosti

Jak Priessnitz vyjeli s Aloisem Nebelem na turné po České republice!
I nás postihla vlna textů typu "Ještě to nekončí ještě to nezačíná.... Slunce ukrytý ve vlasech máš", proto jsme nemohli odolat spoustě plakátů rozvěšených po Krně/Brně s pozvánkou na koncert, který se udál 15. 9. v klubu Mersey. Musím se přiznat, že jsem tam byla prvně a objevila jsem balkon a !ještěže! jsem potkala někoho cestou, jinak bych tam nedojela, protože moje předpoklady o tom, že NO JASNĚ ŽE VÍM KDE TO JE byly prostě totálně pomýlené, dojela bych možná do té ZOO, jak se tam furt leze do kopce a nikde nic není, ani sloni! No co naplat nechat na hlavě jedině. Každopádně to byl asi po měsíci, no dalo by se říct, po více měsících smysluplný koncert v Krně/Brně, Jef Barbar(a) - haha, se nedá počítat moc mezi ... no jestli se to může vůbec někam počítat, možná tak do recese, ale pártoška to byla. To jo! Vrátím se k jádru věci. Klub byl našlapanej jako blázen, pomíchaný generace, nadšená řada před klubem, hlasité rozhovory, pokuřování a nebezpečné očumování. Věkový průměr tak okolo třiceti. Pro hipstery, diskofily a jiný pseudoindividua nebylo místo. Nebylo tam místo celkově, protože abyste rozuměli a mnozí určitě ví jak to tam vypadá, když se naskládá XY - fakt nemám odhad (smích) na tento prostor málo metrů krát málo metrů, všichni se brání tomu, aby si nezapálili, protože vzduch je přece jen trochu podstatnej pro život a když vidíte ten set list a cítíte ten pot už na začátku, jako jo bylo to varování a motivace KUŘÁKU vydrž to! Jo a měla jsem štěstí prostě jsem zabojovala a dostala jsem se až k tomu malému vyvýšenýmu pódiu (to pódium je prostě úlet slovo) a viděla jsem ty chlapíky v těch asi nejlepších letech, ale to já ještě neumím porovnat, jsem jako mladá, ne? Jsem mladá na to, abych říkala, že chlapisko ve 47 letech vypadá fakt jako dobře, ale jako řekla jsem to no, tak já nevím, jsem se zamotala do toho zase. A tak jsem si držela toho svého Heinekena, protože jsem posh jakože nóbl a pila jsem to jak buran, protože to nesmím přehánět, takže jsem to držela za hrdlo, jak v těch amerických filmech, kde se to cucá na baru a diskutuje se o smyslu života, ale o tom smyslu jsem nemluvila, protože mě to nezajímá, nejsem v pubertě, ne? A taky nevím proč bych to dělala.

Když chlapíci - v nejlepších letech začali hrát převážně lidem co se do těch nejlepších let dostávali. Ale to byste viděli, jak oni řádili, kam se hrabeme my mlaďoši, jsme střízlíci a tak jsem se jen kochala prostorem, hudbou a příjemnou oddaností publika, která si prozpěvovala texty společně s Jaromírem, haha, který se tak rozjel, že jste mu mohli vidět i pohlavní chloupky, jako kdo je neviděl, tak má čeho litovat. Připíjel si ze sklenice bílého vína a pak nás teda pohoršil, s největším vtipem to říkám, aby bylo jasno, tím, že si objednal Starobrno a nasával ho s chutí. Asi nemá chuťové pohárky, není se čemu divit, když je to vášnivý kuřák. A taky jsem to párkrát ofotila, musela jsem jim způsobit trochu ozáření z toho blesku, ale tvářila jsem se, že jako pohoda, ale nedivila bych se kdyby mi jeden z nich vrazil facana za dočasné oslepení. A celkově házeli jeden vál za druhým ... V parku, Jan, Střepy - střepy fakt miluju,

...... Jeremiáš, Malej chlapec, Děláže, páání co vám můžu povídat, kdyby ještě hodili do placu Drahá a V samotách tak se rozpustím radostí a budu tam ty písně přímo zpívat ve křiku, takže ještě štěstí, že to nezahráli. Jaromír se pak tak rozjel, že otočil mikrofoon k publiku a nechal ho, ať ty refrény prostě dojede za něj, slyšela jsem nějaké ohlasy, že to se teda nedělá, že si nezaplatili za to, aby tady zpívali lidi, ale mně to nevadilo, příjemná otevřenost k publiku a žádní protivní co si to jedou jen odehrát a pak zase zmiznou a zase řekli, že Brno je fakt super, ale to víme, to je jasná věc. A dokonce se mi líbili i lidi co se tam vynořili s těma zapalovačema a připomnělo mi to trochu Brontousaury, jak měli koncert na Strahově, milovala jsem to. Milovala jsem country celýho národa... když jsem byla malá.

Frnda open pártoška '11 hell yeah!

Těžká jsou (nejen) rána opilcova, přesto nepřekonám tu neodolatelnou touhu podělit se s vámi, jak jsme se měli včera na brněnském otvíracím večírku podzimní koncertní sezóny, nebo chcete-li poprázdninové afterparty po klasicky mizerném kulturním létě v Brně.

Přijedeme na prýgl, už se lehce stmívá, u prvního stánku si objednáváme Staroprameny, abychom si dodali odvahy na složitou cestu k podniku zvanému Sokolák, kde se měla konat ona akce. Po malém zmatení, která je ta prudká zatáčka doprava z instrukcí pořadatelů, jsme nakonec kráčeli za davem po prudké zatáčce doleva, tmou a houštinami oklopení, svůj strach jsme zaháněli rozebíráním veselých historek z mládí a nejnovějších drbů.

U vchodu milé slečny z Minimon.cz dali nám po předložení vstupenky bez okolků plastový FRNDA OPEN přívěsek a Starobahno v plechovce zadarmo. A jak se říká, darovaném pivu na značku nehleď, tož jsem ho do sebe kopla a musím řéct, že to nebylo zas až tak špatné, jak jsem čekala, ale možná jen tu starobahní chuť překonala chuť plechu z plechovky, kterou mám spojenou s příjemnými okamžiky svého života. Nicméně žlutoskvoucí stánek s nápisem Černá hora mě potěšil a dojal skoro k slzám a já se při zvucích tradiční cimbálovky jala pro dalšího pivsona právě sem.

Zanedlouho po cimbálovce nastupuje oblíbená partička komiček Čokovoko v sexy hadřících. Světla se střídavě rozsvěcují a zhasínají (=můžeme krást, jak nám poradil jeden z moderujících moderátorů), údržbáří z Bystrca to rozjíždějí v prvních řadách, řveme "Evo!" na plnou hubu, ale ony to stejně nezahrajou. Pecky z nejnovějšího alba publikum příjímá vlažně, zatímco hitovky typu Vladova zpověď a Etapy v životě ženy nás všechny rozvášní. Té Evy, Evičky, je ale škoda. Byl to velký fail večera, na který jen tak nezapomenu.

Jdeme na další pivsony a na podiu se už připravují Kalhotky, celým jménem samozřejmě To žluté, co máte na kalhotkách. V mých kruzích kolovaly fámy, že Kalhotky se při vystupování schovávají za slušivé masky, aby je nikdo nepoznal, však včera jsme poznali, že tento element je již minulostí a Kalhotky vystupují v úplně normálním oblečení, dokonce ani ne v kalhotkách, ačkoliv si matně vzpomínám, že zpěvák měl na sobě pouze kostičkované trenýrky klasického střihu. Jinak to znělo podle očekávání, jako vožralej Hložek s Kotvaldem, ale hlavně, že zahráli to Brno. Objímám se s místním hipsterem, aspoň mi není zima. Piju jeho víno a dnes doufám, že nemám mononukleózu nebo něco horšího.

Mám rozmazáno, dotěrní údržbáří z Bystrca do nás valí bůhvíco a sahají na nepatříčná místa, však po upozornění toho nechávají a jdou něco udržovat do backstage. Začínají hrát Vložte kočku. Pro někoho sračka, pro někoho nadějná kapela s potenciálem. Nevím k čemu se přiklonit, pohybovali se střídavě na obou protipólech. My ale opouštímě místo činu záhy, jdeme tmou a houštinami, nic nevidím, ale nijak mě to nevzrušuje. Doteď ten konec nechápu.

Za lo-fi fotky děkuju Béčku.

OFF fest vol. 2!

Naše crew se letos podruhé vydala do polských Katowic na OFF festival. Dojmy? Měl všechno, co by měl správnej fesťák mít: dobrý koncerty, špatný koncerty, překvapivý koncerty, slunce a vedro, déšť a bláto, ucházející pivo, nedovařený jídlo, pohodový lidi i kretény. Říkam prostě všechno. Ale popořadě...

Místo
Polsko je něco jako evropská Indie, země Třetího světa, což je nejzřetelněji vidět na nádraží, kde se vlaky podobají rezavým kontejnerům a kam digitální tabule ještě nedorazily (nic proti analogovým, v Brně jsou taky, ale narozdíl od Katowic ukazujou všechny příjezdy i odjezdy). MHDéčkový autobusy už naštěstí letos nejely na uhlí, revizor nás taky nechytil a v nedalekém supermarketu měli celkem dobrý pivo za, v přepočtu, 6 Kč.

Areál fesťáku nebyl narozdíl od stanového městěčka o nic větší než vloni. Rozložení stageí se člověk taky nemusel učit znovu a znovu nás překvapily i Brno-friendly názvy (Trójkowa Scena, Scena Lesna).

Organizace a takový ty věci okolo
Kontroly tělo na tělo se letos nekonaly. Nemusela jsem ani jednou otevírat kabelku a nikdo mi nesahal na zadnici. Systém ohrad zůstal pouze u ohrady s jídlem a pitím. Pivo bylo celkem dobrý, nabídka jídla stejně skromná jako vloni, i když tady bylo očividně o dost víc lidí. Toiek bylo poměrně málo, ale nebyly zas tak hrozný. Anebo jsme již uvyklí na jejich používání v co nejrekordnějším čase (vstoupit - nerozhlížet se - nedýchat - stáhnout gatě - vykonat potřebu - natáhnout gatě a jít...to všechno v max. 30 sekundách). Kolejky (=fronty) ale byly snad všude. Co naděláš.
Doufám, že se organizátoři příští rok zajedou podívat na Pohodu prohlídnout si, jak se to dělá. Jinak ale klobouk dolů... oproti loňsku stejně pokrok a OFF už se dostal i po organizační stránce před většinu českých festivalů.

Lidi
Lidí bylo hodně. Prý asi o 8 tisíc víc než vloni a člověk tady těžko hledal sám sebe, natož kamarády. Hipsterů bylo, zdá se mi, letos pomálu, což přisuzuji buď za a) tomu, že hipsterství pomalu upadá, nebo za b) si toho už pomalu přestávám všímat, jak o tom furt kecáme. (přičemž druhá možnost je pravděpodobnější, of kors). Nicméně - letošní hipsterský účes no. 1? - po stranách vyholeno a vršek dlouhej a ulízlej dozádu (tzn. á la Freddy Ruppert).
Na OFF jezdí samozřejmě i pár lidí z Česka. Většinu z nich pak znáte buď od vidění z koncertů, nebo je prostě znáte, protože jsou to vaši kamarádi, známí nebo známí známých, kolečko přicmrndávačů okolo šéfky Fulmůnu, nebo zastydlí pisálci z rádoby-renomovaných českých hudebních portálů. Zbytek neznáte a je vám to jedno.

Hudba
Proč ji dávám až na poslední místo, i když byla po dobu festivalu na prvním? Protože jsem se znovu přesvědčila o tom, že vnímání hudby je věc ryze subjektivní a dlouhý diskutování o kravinách, co mohlo jak bejt a nebylo nebo bylo a nemuselo mně prostě a jednoduše sere, a říkejte si klidně, že jsem asi člověk jednoduchý, ale já tady přeci nikomu nic nedokazuju :D
Začala jsem být alergická na slovo "legenda" a věty, ve kterých se objevuje. "Vy tam nejdete? Na takový legendy!?" GO FUCK YOURSELF! ...Jako hele, nic proti legendám, já mám ty starouše ráda a občas mám pocit, že má můj taťka pravdu, když říká, že dobrá hudba skončila s Jimim Hendrixem, jenže ty tzv. legendy musí člověk trochu pečlivěji selektovat, protože fakt není příjemný cítít se trapně za toho člověka, co se na tom pódiu tak snaží. Aspoň pro mě. Třeba na Primal Scream jsem se necítila trapně ani chvilku, i když měl Bobby na sobě očividně dámskou košili s řasením na prsou. A tak já to prostě mám.
Ale abych to zas tak neodflákla - viděla jsem skoro 20 koncertů, kompletní i nekompletní, to máte jedno. A co mi uvízlo v hlavě:
Junior Boys zněli místama jako Míša David, ale byli to sympaťáci. Mogwai neměli správnou atmosféru, velký pódium jim moc nesvědčí. Warpaint jsou mocné ženy, každá jiná a přesto jim to dohromady šlape! Low byli úlisní, zněli čistě, ale jejich texty jsou až otravně minimalistické. Blonde Redhead byli nejvíc introvertní, ale přesto úžasní, až na ty vaky pod očima. Xiu Xiu měli dobrou náladu, Jamie se dokonce i usmál (a při I Luv The Valley lidi skoro rozdupali dřevěnou podlahu). Polvo do toho mydlili o sto šest, udrželo mě to při vědomí i ve tři ráno. DVA jsou v Polsku nějak populární, nejenže je hráli při tom, když se stage chystali na další vystoupení, ale Poláci to při jejich koncertě hodně rozjeli (i když trval jen půl hoďky). Liars jsou tak trochu sračka. Deerhoof byli nejlepší a nejsympatičtější, pocit štěstí. Twin Shadow mě mile překvapil, ačkoliv jsem spíše anti-fanda tohodle stylu. Sebadoh na konec byli ukecaní až běda, ale hráli suprově a já si zase zakřičela. UFF OFF UFF.

Related drb na závěr: naše "oblíbená" kapelka Charlie Straight prý už letos na OFF nejela, protože tu vloni ani letos pořádně neznali ani jednu kapelu. Smích.

a takhle dopadnul každej, kdo neměl holiny...

Disko-trisko ve Schwarzostravě

Za dnešní post vděčíme našemu kamarádovi, obdivovateli a největšímu fanouškovi DF Hipsterskýmu Trojúhelníkovi. 
DÍKY!

Když se jede do Ostravy na výlet, tak si z toho lidi raději moc nepamatujou, což je asi dobře, protože jinak by už nikdy nepřijeli. Je důležitý se té myšlenky držet a chovat se podle toho, což vám v podstatě zaručí, že neriskujete trvalou újmu na svém psychickém zdraví. O ostravských koncertech to platí dvojnásob.

“Vždyť o prazdninach je tady všechno zavřene!” První reakce na informaci, že se chystám
na koncert, která o kulturním životě ve městě leccos napoví. Raději předstírám, že nevím,

kde to je, než abych musel vysvětlovat, co za typ klubu je Fiesta (JE TO GAYBAR). Zvenku vypadá trochu jako mlíčňák, asi že nejsem zvyklý na kluby, co se nevyrojily v brněnským podzemí, a hlavně mají velký, moc pěknou a stylovou záclonkou doplněný okna. Před vstupem už postává jedna z hvězd večera se svým typickým mustášem a my se dost neznale poměrů ptáme, jestli už hráli, přece jenom bylo už půl devátý a koncerty začínají na čas. Vlezné 70 Kč vyvolá v řadách Ostraváků překvapení, protože tady se hraje leda zadara a za “nějaký teplý elektro” nemůže přece nikdo nic chtít. I když se divím, že tam nebyl větší nával, protože se jednalo o stylový bar, který byl jakože ironicky ve stylu 90. let se spoustou ironických světýlek, ironickou disko koulí a ironickýma svítícíma drinkama.

Na koncert Schwarzprior jsem se těšil asi tak půl roku a tak jsem doufal, že ne marně. Šou se spoustou blikání, projekcí a zeleným laserem (do kterého bych se mimochodem moc nedíval, pokud nejsem zájemce o levnou operaci očí) byla v malém prostoru dost intenzivní. Tuhle hudbu si doma moc lidí z iTunes asi nepustí a nevím, jestli mám být ze spousty pop-kulturních referencí v textech pozérsky nadšený (užívám si Star Wars i Lady Gaga) a nebo jestli je pozérsky zavrhnout (jakože se až moc snaží). Hajlajt? Smrt, láska, chcaní. A vůbec, vlastně to bylo fajn, když si vezmu, že v Brně stejně hrajou pořád akorát Midilidi a Don Juan Disco, tak je škoda, že zatím Schwarzprior nic nevydali.

Po přestávce nastoupil (asi) pan Jef Barbara, kterýmu scéna a prostředí pěkně sedlo. Bavilo ho se svíjet na stolečku a povzbuzovat lidi k paření. Tady jaksi nastoupila ta fáze ostravského výletu, kde si člověk lehce přestává pamatovat, ale asi zase taková škoda to nebyla. Pro zájemce o post-koncertovou zábavu nabízí Ostrava (v rámci udržení stylu večera) non-stop okno s pitivem a bandou bezdomovců a bezdomovek, kteří právě řešili svoji hygienu (nebo spíše její nedostatek). Ideální závěr večera, který si pamatujete, že byl bezva, ale detaily už moc ne. Což byl vlastně ten účel. Protože na večer s koncertem, který by vám přišel bezva, i kdybyste si jej zcela pamatovali, to v Ostravě asi zase tak úplně není. Jo a je tam pomník s tankem, ale v noci se s ním stejně nevyfotíte.

Poznáš v davu kapelu z FaVU?

Po období měsíční letargie, způsobené doděláváním zkoušek, dopisování bakalářky a získáváním titulů, které se postaraly naší nechtěnou blogovou dovolenou, která by mohla být interpretována také jako tvůrčí krize, jsme opět zpět a to né s tématem jen tak ledajakým!

Ačkoliv nadpis, přiznávám se, není tak úplně z mojí hlavy, nýbrž je pouhou parafrází nápisu na zdi před Fakultou výtvarných umění VUT v Brně na ulici Rybářská, vezte, že tento příspěvek bude pojednávat o různých hudebních seskupeních, které se vyrojili právě z prostředí FaVU. Není jich mnoho, ale možná je jich ještě víc, o kterých nemám sebemenší tušení, proto tento článek nepokládejte za nic víc než malou sondu do jisté podkategorie brněnské hudební (mnozí by jistě řekli 'alternativní') scény.

místo činu

 Sezaření skupin podle abecedy nechť je jediným objektivním měřítkem tohoto textu. Ha ha. Here we go...

• Fiordmoss

Fiordmoss je kapela, která nezní moc česky, i když otázkou zůstává, jestli bysme je všichni poslouchali, kdyby z Česka nebyli... Každopádně je celkem s podivem, že na půdě FaVU může vzniknout skupina, která nestaví svoji hudbu na čistém elektru, protože jak většina z nás ví, všichni FaVÁci si na tom dost frčí a většinu z nich na jiných, než na (conejvícneposlouchatelný)elektro akcích nepotkáte. Jasně, nějaký ty synťáky a podobný hračičky, co neumím pojmenovat, tam musí být, ale řekla bych, že hlavní je ta akustická kytara dokreslující křehký zpěv, který je občas trochu emo a trochu připomíná křepčení Emy Brabcové. Ale jinak dobrý. Jen tu poslední, 23 minutovou skladbu na EP Gliese, která neobsahuje nic jinýho než zvuk moře, si mohli odpustit. Chce se mi z toho čůrat.

• Hugo and Zoe

Hugo and Zoe je jedna z mála českých 8bitových kapel a i když už dneska tenhle 'žánr' není tolik v kurzu jako před nějakou dobou, říkám si, že je celkem fajn, že to vzniklo zrovna na FaVU. Celý ty jejich hudební kompozice jsou pro neználka, jako jsem já, celkem těžko popsatelný, ale dá se říct, že to tak nějak celý vychází z nástroje, co si vyrobili ze starýho GameBoye a dalších hraček (slyšela jsem, že dokonce i z bárbíny) spolu v kombinaci z dalšíma elektro hračkama, co si teda už asi nevyrobili, ale různě si je vylepšili. Ještě k tomu trochu nakřáplej a překvapivě dobrej zpěv zpěvačky, která při koncertech pije víno z pet lahve (určite stáčený, ne to ze supermarketu) a klarinet, jehož zvuk mě za jiných okolností irituje, ale tady mi nevadí. Jen ti lidi působí na mě až trochu moc rezervovaně.

• Piča z hoven

Nejtragikomičtější kapela poslední doby, to jako vážně. I když je "piča" naše oblíbený slovo a i když jejich skromné texty ze života (jakože třešně se limčou opravdu nevyplatí zapíjet a strkat hlavu do igelitky už vůbec ne) a nečekaný asociace (zlomený péro, péro ptáka ohniváka...) jim můžou hrát do karet, tenhle ani-zpěv-ani-rap připomínající projev Lenky Plačkové z Čundrkánryšou se opravdu nedá poslouchat, protože to rve uši, i když jste posilnění pár deckama chlastu. Nechápu, fakt nechápu, jak v tom pofidérním žebříčku nenadějnější (nebo jakých vlastně) kapel na musicserveru mohli skončit v top 10 a ještě být přirovnáváni k WWW. Ale možná, že ten žebříček byl myšlen jako recese, stejně jako celá Piča z Hoven, akorát to dosud v obou případech nikdo nepoznal.
btw. Sami se popisují jako "audiovizuální projekt"..možná by mohli to audio vyškrtnout.

• TEVE

TEVE to teďka dost rozjíždějí, všude možně, ale stejně jsem je pořád neviděla lajf, i když se k tomu už párkrát schylovalo (shame on me!). Jak je popsat? Z těch nahrávek, co mám postahovaný všude možně z internetu mi připadá jejich hudba dost nesourodá, jakoby to ani nebyla pořád jedna a ta samá kapela. Asi se pořád hledají, jsou to zkrátka takoví experimentální hudbátoři, kteří to celé staví na kombinaci akustické kytary, samplů a zvucích různých dalších hraček, jako je xylofon, triangl a takový ty různý foukátka, který opět neumím pojmenovat. Občasnej, i synteticky upravenej, zpěv tam vůbec není na škodu a možná bych se i přimlouvala za to, aby ho bylo víc. Jo a navíc se na ně dobře kouká! Ano, jsem velice povrchní osoba. Líbí se mi její roztomilá podlehrncestřižená ofina a jeho.. zkrátka všechno, hehe.

mmm Antonín... © Lukáš Kadeřábek

• To žluté, co máte na kalhotkách

Tak tihle týpci musí mít v krvi fakt hodně omamných látek. Je to trochu synth, trochu punk a zní to jako taková ta 80s hudbička ze soundtracku k českým socialistickým filmům (pokud si teda odmyslíte ten zpěv...ehm, chci říct "zpěv"). Ten ehmzpěv mi připadá tak trochu perverzní, asi jako celá ta kapela, a občas je to jenom takový blinkání do mikrofonu, ale to je asi záměr. Je vidět, že se hoši asi neberou moc vážně, soudě podle rozhovorů, který jsou místama vtipnější než ty s Čoko Voko. Songy mi docela splívaj dohromady, ale na nějakou pártošku je to asi fajn. Jo a skvělá guerillová propaganda v Brně. Akorát ne každej chápe, proč je na každým rohu na zdi napsáno "To žluté, co máte na kalhotkách". Sranda.



Příště očekávejte pojednaní nad příbuznou scénou Ostravskou. Teda pokud si na nás FaVÁci někde nepočkají a nerozbijou nám hubu.

Tata Bojs for life?

Cítím se být tak trochu "odbornicí" na Tata Bojs. Když už ne na žádnou jinou kapelu, tak na ně určitě. Poslouchám je cca od čtrnácti let, což je už pěkná řádka roků, když si vezmete, že letos ze mě (pravděpodobně) bude titulovanej B(lbe)c. Původně jsem chtěla napsat jen o tom, že jsem byla na jejich koncertě celkem 6x, ale nakonec mi to přišlo docela nudný a tak vůbec, takže to jenom shrnu.

Poprvé to bylo v roce 2004, moje první návštěva opravdovýho rockovýho klubu, koncert před jejich Nanotour, taková generálka ještě bez kulis a bez všeho. Tenkrát s nima zpívala ještě Klárka a pamatuju si, že to byl jeden z prvních koncertů, co s nima začal hrát Jirka Hradil z Lesní Zvěře. Doposud tvrdím, že to byl jeden z nejlepších koncertů v mým životě. Pak následovaly nějaký fesťáky (čti RfP) a párkrát Fléda. Na Flédě byl taky letos můj zatím poslední koncert t/b. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale bylo to celkem zvláštní. Nechci t/b vyčítat to, že už do toho nevkládají tolik, co před lety (každej stárne, poznala jsem to dneska, když jsem se ráno vzbudila né tím, že bych byla vyspalá, ale tím, že mě bolely záda), ale zkrátka ten koncert už neměl tu atmosféru, co mám ráda. Možná to bylo tím asi milónem lidí a přecpanou Flédou (ty koncerty, na který obvykle chodíme, nejsou většinou nacpaný do posledního místa), ale jo, hlavně těma lidma, kteří obvykle na koncerty nechodí a nádavají vám, když se před ně nacpete na ten poslední čtverečnej metr volnýma místa. Kám ón, lidi! Vy jste vážně nikdy nebyli na koncertě? :D

Tolik ke koncertům. Teď k novu novýmu albu - není to recenze! To aby bylo jasno. Jmenuje se Ležatá Osmička, neboli ∞ (tenhle symbol je teď nějak populární, že? viz Gang Gang Dance). Smutná pravda: Tata Bojs bohužel (pro všechny) přibližně od Nanoalba nezaznamenávají žádný progres. Nekonečný předělávání jednoho a toho samýho (že by proto ten název?), vykrádačka blíže neidentifikovaných skladeb cizích interpretů (mám často problém vzpomenout si, co mi něco připomíná, i když vím, že mi to opravdu něco připomíná), vykrádačka sebe samých (nejevidentnější je to asi ve skladbě Papírovka vs. Divnosti z alba Ukončete nás!). Aspoň, že Milan Cais aka Bublajs se ze sebe snaží dostat, co se týče zpěvu, co nejvíc. Navíc je to pořád chlap (opravdovej chlap), kterýho jsme všechny milovaly a chtěly ho mít doma (malá odbočka, ale muselo to tu zaznít). Trochu mi chybí Mardošovy slovní hříčky, kterých je tam pomálu, a některý texty mi dokonce přijdou tak trochu obskurní (vizážisti fašisti, wtf jako?). Nicméně pár skladeb se mi zadřelo pod kůži, pořád jsou to starý dobrý Tata Bojs, ale možná, že to říkám jen proto, že k nim mám určitý citový pouto.

Dva higlighty:

• Opakování - asi tu písničku začínám milovat. Někdo by mohl říct, že je to typickej rádiovej hit, což já nemohu dost dobře posoudit, protože v podstatě poslouchám akorát tak rádio Wave, ale pokud to na těch ostatních vypadá jak před deseti lety, tak jo - je to rádiovej hit. Nicméně obsahuje to nejlepší z t/b. (navíc text: Tohle je recyklace, opakování...jako by to kluci tušili)
• Světová - fíčuring Vladimir 518! Už jen kvůli tomu. Letmé naznačení hip-hopových býtů, trochu surrealistickej text... Jediný co mě na tý skladbě irituje jsou nasamplovaný kecy "lolitek" (čti groupies či fanynek t/b) o konci světa. Hned mi totiž před očima vyvstanou ty holky z koncertu, co přes nás "neviděj". Tak ať jsou radši na diskotéku.
  

Dávám taky plus za smyčce a francouzštinu. A taky za to, že zase udělali album, při kterým se nedokázu učit (=můj klasický problém). Sečteno a podtrženo - not so bad.

další plus za pěkný promo fotky
© Tata Bojs, Salim Issa

Buď můj Belmondo, ty jeden vožralo

Možná jste si všimli, že máme rádi pofidérní, možná až obskurní věci od suprstár přes Ivetu Bartošou a Artura Bartoše až po legendární televizní estrády z počátku tohoto století (s láskou vzpomínáme na Čundrkántryšou a Haničku se Štefim v Hogo Fogo). Řekla bych, že je to něco jako oddech a odreagování od všech těch überalternativních neointelektuálních věcí, co jinak děláme/posloucháme/pozorujeme etc. A protože se cítíme jako trendsetteři (hahaha), přijde nám to dost kůl a postupně tím nakazujeme další lidi (hahaha).

Včera jsem při večerním surfování po televizních kanálech narazila na překvapení v podobě kultovní šou Jirky Krampola Nikdo není dokonalý! Jo, natáčejí se nové díly a je to ještě trapnější než kdysi. Proto to dávají taky až o půl dvanácté, protože takhle pozdě dávají jen pořady pro úchyláky (viz Tabu).

O Jirkovi aka českýmu Belmondovi koluje v našich kuloárech spousta (ne)pravdivých historek. Věděli jste, že má Jirka rád Kasabian a byl jednou dokonce v lochu za to, že veřejně podporoval nelegální stahování hudby? No, já vlastně taky ne.

Pořad mě zaujal po pár prvních vteřinách. Hned po Belmondových zubech, které jsou až o několik odstínů světlejší než jeho vlasy, mě zarazilo složení publika. Čekáte zájezd důchodců a jezeďáků ve středních letech? Omyl, vážení. Samá omladina a dokonce v prvních řadách! (Kéž by naše učitele na gymplu taky napadlo jet jednou místo do divadla na nátáčení televizní estrády!)

zda bylo absolvování této šou součástí

sebepožkozování tohoto emochlapce

zřejmě bohužel nezjistím...

Opravdová třešnička, pokud ne rovnou třešeň, byli ovšem hosté pořadu. Katolický, prý zcela pokrokový (divím se, že ho ještě nevyloučili) farář Zbigniew Czendlik a osina v zadku českých politiků, všemi oblíbený Václav Moravec! Jak jsem si přečetla, Zbigniew Czendlik rád pije a kouří, obléká si značkové oblečení, hraje golf s papalášema, od kterých vytřískává peníze, líbí se mu ženské a jeho nejlepší kámoška je Hanka Zaňáková (oni ho opravdu ještě nevyloučili?).

Jak vidno, v tomto pořadu skutečně nepotřebují poskoky s cedulema "smích" a "potlesk", protože multifunkční Belmondo si opravdu vystačí sám. Roztleskává publikum svýma namakanýma prackama po každé vymyšlené historce z natáčení, po každém trapném vtipu s Evou Pilarovou (včera zazněl jeden o jejích umělých zubech) a dokonce publikum muselo na povel Jirky tleskat i tomu, že má na sobě Václav Moravec oblek (z lesklého materiálu... ach Václave!). Jeho velebnost přihodila pár vtipů o svých jazykových trapasech (jo to jsem nenapsala, je to Polák, co už dvacet let žije v Česku...to se člověk vážně ani po dvaceti letech nenaučí slušně česky?) a o tom, jak si v Náchodě v obchodě s pultovním prodejem koupil vložky.

Václav to okořenil pár historkama z natáčení "Otázek" (třeba o tom, jak mu tam kníže usnul, ale to už je starý, ne?) a jak jednou naboural stříbrnej mercedes (slovo mercedes v tom pořadu vypípli... zatímco to, že po pár vteřinách Václav vyslovil slovo "kretén" už nikoho nevzrušovalo). Protože ráda pozoruji badylengvič všech lidí, nemohla jsem si nevšimnou, že Václav, o jehož sexuální orientaci se vede mnoho diskusí, se na červené pohovce tlačil čím dál více do rožku, přičemž jeho velebnost Zbigniew se tlačil čím dál více na Václava a já začala přemýšlet o tom, jak to asi musí vypadat v tom jeho kostele.

Abych nezapomněla, ten pořad je stále postaven na tom, že ukazuje český lid jako bandu hlupáků, kteří neumí zodpovědět základní otázky. Ale o tom škoda psát.

Kdo chce, ať se sám podívá.

Cesta do hlubin street artu

Michal Brenner stíhá šibeniční termíny a já přeskakuji z nohy na nohu ve zkouškovém co by stačilo odčerpat na wikipedii. Takto bych nazvala dnešní úvahu nad tím o co tady vlastně půjde! Svalím to na sebe rovnou. Jsem opožděná, toto pojednání mělo vzniknout zhruba před týdnem, ale dospávala jsem zatracený den v zatracené Praze, proběhnuté od Smíchova až po Florenc v nočních hodinách, kdy město zahalí oblak černého dýmu, tančící houmlesačka, ozbrojený houmlesák, městská (naprosto dementní) policie a čtyři Brňáci co mají touhu stát se kolektory street artu a světovými hudebníky v hip-hopovém žánru. A zatracený nemusí nutně znamenat špatně! Kadence dekadence!

Trochu spontánně, trochu rychle a trochu hekticky jsme dojeli na koncert Animal Collective do Meetfactory, a byl tam prostě každý, kdo něco znamená. Situace zpočátku připomínala indie-hipstersky klebetící kroužek zastíněn tlupou cizinců s užvatlanou angličtinou, ale atmoška je prostě atmoška, meleš hovna, rozumíš všemu a bezdůvodně se se všemi seznamuješ pro účely jiných spontánních jízd a do toho piješ bu2r, co ti natočí trochu úchylný David Černý a trochu červený protože byl spálený - David Červený a Černý nebo Aneta Yochim, co se jindy válí na stole obklopená panákama nejspíš slivovice nebo vodky (a toto je dost vytržené z kontextu, ale určitě víte, kdo je Aneta!!).

Předkapelou bylo DUO uo uo Teengirl Fantasy tady si přečtěte rozhovor s něma - Tady
Jo, ale jako nic moc jsem z nich neměla, nevím proč, možná to bylo tím deštěm co nás zastihl, těžko říct. Animal Collective mě ale zasáhli zcela (dobře chvilku jsem přemýšlela nad tím, že předkapelou mohla být kapela Sto zvířat), dobrej flek, dobrý oči, dobrej začátek a dobrej transsss trans akurátního existenčně vyjeveného spratka co tleskal radostí a vzrušením. Rozporuplný zkurvený diskuse nechápu, říkám k tomu jděte do hajzlu spláchněte se a až uschnete spláchněte se ještě jednou, tady není prostor pro váš názor a na konZerty nelezte, kundy. AC hráli věci z nového alba, co ještě nikdo neslyšel kompaktně a zcela a v klidu domu či při procházkách se psem nebo želvou. Prý je to jejich zvykem a spoustu zainteresovaných fanoušků to asi jebe a trochu odrazuje od jití/jetí na konZert, ale drahouškové takto je nikdy neuvidíte! A ruku na srdce není fajn slyšet třetinu desky dřív než si ji koupíte, aby vás nemohla zklamat?

A co se dělo po tom hromadném zpoceném a orgastickém zážitku? Animálkové nabrali svoje zbytky sil a před našima očima si odvezli všechnu svou hudební soupravu, pobavili se s pár lidma a v klidu frčeli na druhý den do Vídně. Kolik takto skromně sympatických kapel může být?

Já vím, že jsem chtěla psát ještě o tom co se dělo pak, jak nás chytli policajti a jak jsme byli drzí, odhazovali cigarety a pili pivo, fernet a občůrávali vojenská auta a zdi, snili o houbovém čaji a málem nás přejeli popeláři, když jsme se váleli na silnici, Arabové se třásli, když jsme vtrhli do jejich non-stop potravin, o tom, jak jsme repovali v šalině o Evě, co nenosí kalhotky a lehá si na špatnou stranu a její srdce co má z lega a ego má taky z lega a vlastně tento......... den byl boží!

A viděli jsme VOJTU DYKA!!!!!

Spermicidní Sperm

Kdo sleduje náš twitter, je zajisté obeznámen s tím, že jsme se minulý pátek a sobotu (v neděli už ne, to je superstár) vyskytovali v Praze na Sperm festivalu.

Jezdit v pátek před svátkama vlakem do Prahy není nic moc, zvlášť když vedle vás sedí jakás takás důchodka, která celou cestu podivně mlaská a mumlá. Thanks God, že jsem si nezapomněla vzít ípod a v něm Prago pyčo, celou cestu sjíždím...což mělo za následek, že jsem celej víkend rapovala HipHóp slyšel sem že ho máš v srdci HipHóp... takže oficielní hymnu našeho tripu jsme měli.

Jelikož jsme byli poměrně velká partička, rozhodli jsme se, že nebudem otravovat naše pražský kámoše, kterejm bysme akorát tak dělali bordel na bytě/kolejích a booknuli jsme si hostel přímo u Václaváku, načež jsme na místě zjistili, že se onen hostel nachází na takové, řekněme, vykřičené ulici a navíc přímo nad strip clubem, takže vzádu na dvorku, kudy jsme procházeli na recepci, zrovna chilloutovaly striptýrky v čele s jednou, která vypadala jako seschlá verze Stiflerovy mámy a měla výstřih až na prdel. No zážitky, co vám mám povídat.

Do Meet Factory jsme dorazili asi v sedm, kdy se mělo otvírat, ale neotvíralo se, takže jsme ještě nějakou dobu čumákovali na přicházející hisptery/pozéry, ale aspoň bylo teplo. Když už jsme konečně byli vpuštěni (zřejmě mezi prvními, protože slečny u vchodu vypadaly ještě dost zmateně), dali jsme si u báru Bu2r a šli se mrknout na Erotikon za doprovodu Formy. Celkem pokrokovej film na svoji dobu (ani ne tak po technický stránce, jako spíš po stránce zobrazení sexuality a tak no...) a hudbička moc dobrá (lepší než Severin, to jako fakt!). Potom bylo audiovizuální vystoupení nějakýho seskupení s divným názvem. Dost dobrej video-mapping, jako fakt, jenom ti dva přechytralý týpci, co seděli vedle nás na bobkách mohli držet papulu a ne to celou dobu komentovat.

Z Russian Futurists jsme radši odešli, dost mi to připomínalo Modern Talking, nebo takovou nějakou německou kapelu. Architecture in Helsinki byli něco jako Michal David revival z vesnický zábavy u nás v horní dolní, ale celkem nás to bavilo. Půlka kapely byla sice tak trochu gej, ale Blažena (čti zpěvačka) to svýma dudášema (čti ňadrama) zachraňovala. Jo a potkali jsme starýho kámoše, kterej se během jejich koncertu ponořil do hluboké meditace (prý po půl flašce domácí slivovice..druhej den už byl v poho). Ilustační obrázek (z freemusic.cz, to aby mě nikdo neobvinil z kráděže):

Hmm, neděle neděle. Co neděle? Po útrpném zjištění, že Dejvid Černý je fakt hovado (avšak stále jeden ze zástupců poslední generace opravdovách mužů - o tom někdy později), jsme se přes den vydali na picque-nicque na Letnou jako pravý kurvapražáci, no a večet opět do MF.

To bude rychlý, dali jsme si poláky Napszyklad (nebo jak se to píše) - kdo sakra tvrdil, že jsou něco jako WWW? ; Dva prťavý slovenský školáky Pjoni & Ink Midget, jejichž 'býty' roztřásly celej ten malej divadelní sál; Kate Wax, který to asi pětkrát vypadlo a jednou dokonce utekla z podía, když si všimla, že jí nikdo nepustil vizualizace; Brandt Brauer Frick, což byl trochu hausíček jak s Duplexu a navíc vypadali jak úchylové s mustašema a nakonec Jamese Holdena, kterej to prej všem natřel, ale my už byli nějací unavení a otrávení alkoholovejma výparama (fakt to tam už hrozně smrdělo, oni tam asi nevětrají nebo co), že jsme to vydželi jen chvilku a šli radši na čerstvej vzduch.

Svižné akrobatické kličkování mezi kolejema, noční šalina a konec šmitec!

Nadpis je delší než článek o děsivém zjištění legendy českého šoubizu :O :O :O

IVETA BARTOŠOVÁ UŽ NIKOHO NETÁHNE!

Skrytá reklama

City kde voyaerujem je Brno. Jedním ze zažitých klišé je to, že je to taková ulomcaná díra, zatáčka před Vídní a taky pořádný emo nářez plný pozérů. Město, co se směje Pražákům/Cajzlům a vůbec netoleruje jejich lálá akcent. Klišé potvrzuji, říkám, že to město mám přesto nějakým zvráceným způsobem ráda, protože kdo se může chlubit tím, že hladový okna jsou tady nonstop otevřený, že bezďákům okolo můžete říkat strejdo a teto, protože je znáte pomale od narození a že podle Guardianu je tu pivo levnější jak voda! Viz klub Boro. Ale dneska si jdu po městě, dívám se na nelegálně vylepený plakáty okolo a co nevidím, skoro dokonalá návaznost! HLE! Emo/city protěžuje zákony trhu a drahé Suns pořádají dvojkoncert! Děcka!! Jděte na ně, třeba udělají triple a třeba z toho taky dostanou infarkt! Kruh se uzavírá!

New decade!

Idnesko 8. 4. avízovalo v hudební sekci kultůra - nechápu, ale nech na hlavě, že naše nejslavnější a nejopěvovanější kapela, hned po sunflower caravan of kors, protože ti to dotáhli až do Skandinavie a SKAndinavie je vrchol orgasmu, vydá nové, v pořadí už sedmé, album jako ti suns, aby bylo jasno, sunflower caravan se doufám už pomalu rozpadají, protože je rozežere jejich, no nevím co, ale něco jo, možná přítelkyně Andyho Čermáka! Si pište my sweethearts. Každopádně, abych se vrátila k tématu, abych si navodila náladu, tak jsem si musela stáhnout aspoň jedno album - Dreamer, přiznám se, že jsem je všechny nedávno vymazala k uvolnění místa na disku, k uvolnění mé osoby samotné, protože jsem tzv. high hipster a honím si ego posloucháním hudby, kterou nikdo nezná a Suns! Yeach ty už znají všichni, hlavně nejvíc čičinky co si krepetijou vlasy a nosí ty průhledný rejbeny. Tak, aby bylo jasno... Karmageddon - silný název nového alba u kapely, která spěje pomalu do let k sjetým rolling stones (vylučují všechny fyziologický zákony, protože výjimka potvrzuje pravidlo), pro kapelu, která zapomněla projít životní fází a tak si vytrucuje někde na pomezí adolescence s lehkým náznakem mladší dospělosti. Deska se natáčela v Berlíně, protože je to mega světový a v Praze a protože to už je míň světový povolali si na to nějakýho americkýho týpka (čti Bernd Burgdorf), kterej prošel lobotomií a taky si zavoskoval uši nepropustným voskem, aby byl schopen říct, že tato kapela je fakt krutá jak sviňa a nezapomněl Kaye Burana přirovnat k takové bestiálnosti jako je třeba Lou Reed...zkoušela jsem porovnat jaký to je, ale odvahu voskovat uši jsem vážně neměla. No každopádně nechme se překvapit, třeba to dojme k slzám, a Suns pojedou znova na Sziget, pořádně rozbít tu Hungárii, pak se Kay odstěhuje do usa, někam do Los Angeles, aby našel inspiraci (čti vykrádačku) pro další album. Každopádně si to musíte poslechnout tu první songu co vyvedli na svět, jmenuje se to Today a musím přiznat, že to trochu chytne, protože je to tak trochu vlnivé a tahá to za srdce, totiž když někomu chcete lámat srdce dneska - text, tak to tu vaši aortu trochu zmáčkne. , ale pod těma slupečkama je to děsně podbízivá věc, stačí poslechnout tak třikrát a je to cajk.... A o tom jestli tento boyband/emoband prodělal nějaký pořádný vývoj, jakože chci říct, že DOSPĚLI, to je fakt brzo, to si jako největší egon z největších nechci ani trochu dovolit, jen bych měla peprnou poznámku, že pomalu kráčí ke koncovce xySÁT a ono už je teďka dost pofiderní, aby k dospělosti, alespoň trochu neinklinovali. Takže nezapomeňte naklusat do Bontolandu někdy kolem 2. května a koupit si zaručenou antimainstreemovou a nejlepší desku tohoto roku za 225,-. A já se vsadím, že to bude tak o tři body lepší jak Radiohead a dokonce o nich napíšou KONEČNĚ na Pitchforku - díky dobrý Bože! Protože Suns jsou zpátky a veřme tomu, jako desateru! Vy si to kupte já si to rebelsky stáhnu.

Kanye West je Čech feat. Katy Perry

Pamatuju si, že když před pár měsíci dostal Kanye za svůj nový počin (nechtějte po mě název, je to zkrátka nějakej dlouhej název) na Vidlích legendární hodnocení 10.0, tak jsme to s kolegyní, našimi přáteli, kamarády a ostatními vochmelky, co se kolem nás motají, celkem odsoudili a vůbec jsme nechápali, co se to děje na tom světě..

No, ale je o nějakej kratší čas zpátky a nás to najednou nějak chytlo, ani nevím jak, prostě asi proto, že už to nebylo takový hot zboží, ale přitom to bylo pořád dost cool na to, abysme to poslouchali... Yeah, celkem jsme to začli prožívat. Tolik dní a tolik nocí vždycky před spaním jsem si s Kanyem krásně rapovala Cop lights flashlights, spotlights, strobe lights, street lights, All of the lights, all of the lights.. ach, jak krásné časy!

Potom jsme zjistili, že Kanye West je Čech! Tedy, je to dost nepodložená teorie, jejíž alternativou je tvrzení, že Kanye má kdesi uprostřed českých lesů (já tvrdím, že na Šumavě, zatímco kolegyně se přiklání k jižní Moravě) alespoň svoje tajné letní sídlo se srnkou a ovečkou na zahrádce, kde rovněž natočil svůj "promo epos" Runaway. Mimochodem vřele doporučují shlédnou celé, pokud nemáte tu půlhodinu čas, stačí překliknout asi na čtvrtou minutu, kde je důkaz, na nemž jsme naši smělou teorii postavili. Ale vemte si už jen to jméno: Kanye West alias Káně Západ - no není snad nad slunce jasné?!

Káně se zkrátka zařadil na čestné místo mezi naše největší idoly, mezi kterými dále nechybí Lady Dží, Petr Muk, Eva Pilarová, Václav Neckář, Radiohead a skupina The XX. S napjatostí jsem proto sledovala jeho nedávný fíčurink se zpěvačkou Katy Perry, která je zase jednou z největších stálicí našich tragédských párty. Dá se říct, že tahle dvojka hodně dlouho mlžila ohledně mimozemšťanského klipu (zapomněla jsem dodat, že ten song se jmenuje E.T.), ale minulý týden tohle dílko konečně spatřilo světlo světa! Prohlédnou si ho můžete sami na jůtjůbku, já bych ovšem chtěla upozornit na několik zajímavých aspektů, které nemohou být přehlédnuty.

1) Katy vypadá s modrým mejkapem fakt jak ýtý (ok, není to úplně modrá, říkejme jí třeba arktická modř)

tři looky, které během klipu vystřídá...no, krása střídá nádheru, že...

2) Katy nosí sluneční brýle značky Vagus













nevím, jestli nám tím lze Katy říci, jak je důležité chránit oči před škodlivými UV paprky, či zda se jedná o nepříliš promyšlený product placement...nějak se mi to nechce zjišťovat

3) Káně, vznášejíci se kdesi v časoprostoru ve stavu bez tíže, si přidržuje nádobíčko

co dodat... stav bez tíže asi dělá své se všemi lidskými údy

4) Katy má srnčí nohy













zdá se, že srnčí motiv je dnes populární v mnoha různých oblastech...v hudebních videoklipech obzvláště..


A tak to je! Kdo od toho čekat víc, má smůlu.
:)

Charlie Straight FAIL!

Na rovinu - Charlie Straight je asi ta vůbec nejnudnější kapela v ČR.
Záměrně píšu nejnudnější, ne nejtrapnější, protože z těch opravdu trapných českých kapel si aspoň člověk může dělat pořádnou srandu, ale z Charlie Straight ne, protože jsou tak nudní, že nám ani nedávají žádné podněty k dělání potupných vtípků (dobře, opomněla jsem fakt, že jejich zpěvák má asi tak stejnou nohu jako já ruku, ovšem to mi totiž nepřijde zas tak vtipné)



Hranice jejich trapnosti se však v posledních měsísích rapidně zvýšila (však ne na úkor nudnosti) opravdu trapným pojetím jejich shows, gigs, konciků nebo jak to mám nazvat...
(Vím, že používám až moc často slovo trapný a jeho odvozeniny, ale žádné synonymum bohužel neznám...jedině obskurní, ale to zase spousta lidí neví, co znamená)

Ale začněmě od začátku...
Chlapíci z ChS navštívili minulý rok polský OFF festival, stejně jako my. To vím jenom z doslechu, protože nikdo z nás ani našich přátel, kamarádů a milenců tam nikoho z nich nepotkal...a že jsme tam potkali opravdu každého (dokonce i lidi z lástefem, které ve skutečnosti neznáme :D)... nicméně to, co si chlapíci z ChS z OFFu odnesli se ukázalo právě na jejich turné.

Abych to objasnila - na závěr fesťáku vystoupila famózní/legendární/atd. kapela The Flaming Lips, která s sebou přivezla mimo jiné megalomanskou vizuální show plnou konfet, barevných balónků, obřích laserových rukou, poskakujících poskoků v oranžových oblečcích a entreé, při kterém se zpěvák Wayne Coyne přikutálel zpoza projekčního plátna v obřím zorbingovém balónu a chvíli si prostě jen tak zorboval (říká se tomu tak?) na rukou diváků (pff, kam se hrabe obyčejnej stage diving!). Mnozí to nazvali zbytečným teatrálním cirkusem, však já jsem na rovinu přiznala, že jsem v životě takovou bombastickou koncertní show neviděla (ano, přiznávám, koncert Lady GaGa jsem prošvihla:/) a chtěla bych se v těch konfetách koupat znovu a znovu až do zadušení, kdyby mi přitom hráli Do You Realize??



A co že to udělali chlapíci z ChS? Zkopírovali show Flamig Lips (ne celou, na to asi nesehnali sponzory), čímž si dozajista získali další ovce do jejich stáda fanynek a groupies, které o FL jakteživ neslyšely, protože za vrchol "alternativní" hudební scény považují The Killers a Arctic Monkeys (v mnohých případech ani to ne). Konfety tam měli a zorbingovej balon tam taky měli (ale asi až někdy na konci, soudě podle fotek, asi aby to bylo aspoň trochu originální). Myslela jsem, že se jednalo o jednorázovou akci v Paláci Akropolis (fotky od Petra Klappera ... peklo začíná u čtrnáctého obrázku), ovšem chlapíci toto prý zopakovali taky u nás na Flédě tento týden, což značí, že to asi s sebou vozí všude...
Takže jo, napodobovaní, které ChS začali u britského akcentu a hudby britských rychlokvašek z počátku 21.století, teď posunuli na novou úroveň. Není to skvělé?

Jo, na koncertě ChS jsem byla, asi před rokem a never more jako! Hudba nuda, šou nuda, skřepčíci fanynky nuda... skoro jako koncert Sunshine. Ti jsou taky hodně slavní, no že jo!No ne snad?

Omluva Václavovi!

Po sérii opilých, oplzlých, omamných až trapných dnů mám dojem, že jsem si oblíbila srnky a taky pivo, že mým oblíbeným slovem je lascivní a taky jsem v tomto případě velmi pošetilá. Zatímco někteří lidé chtějí být plastičtí... ale já nemiluju plastičnost, nechci být plastická, i když mít tělo jako Lady Gaga... od krku dolů of kors. Některé věci jsem si ale prostě ujasnila, virtuální realita je více realita a fyzická realita je schizofrenní svině a Kay Burianek (doufám, že to píšu dobře) je piča, nedá se svítit, je k tomu třeba důvod? Asi ano, ale já nevím jaký, je to osobní pocit. Legenda z dětství ztratila kouzlo jako Michael Jackson barvu. Nebudem si lhát do kapsy! Vydyzajnovaný pičiny nejsou v žádným případě žádné zlo, i když bych pořád raději pila sprite. No nechte na hlavě... je to nevyrovnaný výplod!

Návod na bombu postujem přístě, máme teď víc kandidátů a tyto velký věci se nedaj uspěchat, bude to nejspíš organická bomba z piva, pro biolidi s údajně voňavýma biohovnama, ale ze zkušenosti z veřejných záchodků - konkrétně v Mezzanine, to je asi něco jako kavárna v Brně, biohovna jsou stejná jako normalhovna! A taky vás musíme udržovat v napětí.

Jo! vyhlašuju soutěž, kdo mi konečně zjistí věk Kaye Burana, tak dostane hřejivě vypálené cédé jeho kvalitní kapely.

No nic dneska je den Tibetu, tak se chytněme za srdce vyvěsme si tibetské vlajky na facebook, twitter, líbímseti, last.fm. ATAKDÁLE

Ano! Pokládám zde veřejnou omluvu pro Václava Neckáře, jenž se stal pro kratší dobu jistým symbolem mého bytí... tento muž je poněkud limitován svým zdravím a můj výsměch jemu zavinil pobyt v nemocnici. OMLOUVÁM SE! Možná je to náš fatál (NÁŠ to myslím ještě kolegyni <=< >=>), vysmát se legendě českého šourybníčku a během pár dnů se mu objeví pár zdravotních problémů ne-li smrt. V případě Ivety Bartošové to má dalekosáhlý dopad, ale to se zatím omlouvat nebudem ani Jirkovi Pomeje ne, i když naší vinou je z něho asi princ chuďas!

Tak a jako poslední poznámka, skoro pod čarou, poslechněte si Los Campesinos, tešte se za 8 dní na nové a trochu už nostalgicky slzavé The Strokes!

Lady GaGa je body-artistka

V neděli se předávaly Grammy, což je údajně asi nejprestižnější ocenění v hudebním průmyslu.
Přeskočím teď tu pasáž o tom, jak to Arcade Fire všem natřeli... ostatně mnohem zajímavější než jejich vítězství totiž byly internetové reakce zhrzených (většinou)teen amíků, jejichž humorným průřezem je možno se pokochat třebas na tomto blogísku.

Zcela úpřímně mě totiž v souvisloti s tímto ceremoniálem více zajímalo, do jakého latexového oblečku zahalí svoje přednosti Katy Perry, ale hlavně, jakou šílenost si na sebe obleče Lady 'Dží'!

GaGa nezklamala. Ačkoliv se světem internetu prohnalo pár jakožeposměšných narážek na to, že té holce už asi došla inspirace, protože se ten večer objevila JEN v obřím vejci (kde ležela tři (!) hodiny v kyslíkové masce) a pak se převlékla JEN do nějakých kožených šatů, které měly JEN jaksi plasticky zvýrazněné pozadí a popředí. Skandál no.
GaGa ale došla mnohem dál a jestli jste si toho nevšimli už na přebalu jejího nového singlu Born This Way, tak doufám, že alespoň na jejím Grammy vystoupení:



Ano, z Lady GaGa je teď body-artistka. Nebo chcete-li, umělkyně body artu.

Po Grammy se totiž objevila v nějaké americké talk-show takhle













a taky takhle














Někdo by mohl namítnout, že se GaGa jenom zbláznila, nebo že se z ní konečně klube ten mimozemšťan, jehož zárodek má už delší dobu v těle... My pop-culture geekové však víme, že se zřejmě jenom nechala inspirovat známou francouzskou body-artistkou Orlan, která se tak nějak proslavila svýma tělesnýma modifikacema a vypadá nějak takhle



Orlan založila novou uměleckou disciplínu Carnal Art (jo čtete dobře - ne canal, ale carnal...překládá se to jako Karnální umění). Nechala si při plastických operacích vložit pod kůži silikonové implantáty na lícní kosti a po stranách čela...k tomu ji prý inspirovala tvář Mony Lisy (chich)... ona to prý jen trochu vyhrotila a teď vypadá, jako kdyby měla rohy. Ale líbí se jí to.

Při plastických operacích nepoužívá anestezii, aby mohla předčítat filozofické texty, doktoři musí nosit jí navržené oblečení a operační sál je taky vydyzajněný podle jejího návrhu. Operace natáčí a přenáší živě satelitem nebo ze záznamu vytvoří dokument.

Dopadne Lady 'Dží' taky tak? Podle odhadů nejsou její "implantáty" voperované...zatím.
Ale třeba budou jednou s Orlan nejlepší kámošky.
Zdá se mi, že mají podobný vkus.

Teorie

Teorie pěti piv, chutné rtěnky, drahé parfémy a ztracené iluze. VYDYZAJNOVANÝ (J.R.) celek. Všechno to poslední dobou chutná podobně jako americký přírodní plyn, jen díry v hlavě to nedělá, ono to vlastně nedělá vůbec nic a to doslova NIC.

• Hosni Mubarak rezignoval a Egypťané pořádají oslavy obdobné výhře na MS ve fotbale (to se nikdy nestalo), vlastně nikdo neví co se v Egyptě dělo.
• Bude vydáno raritní album Petra Muka (budiž mu zem lehká) takzvané Outro (asi že už je out), jak se album nazývá bude s prvky instrumentálu - no nechte na hlavě! Věřme, že se Petr stane nejbohatším mrtvým umělcem (už jen kvůli kolegyni, která jeho smrt, údajně, zavinila).
• Ve sportu se nic zajímavého nestalo, tam se vlastně nikdy nic zajímavého neděje, kdo považuje za zajímavý aspekt sportu pot, je přinejmenším uchyl nebo prase, v tom horším případě.
• Doporučuji vám True Grit, protože podle HN je tu konečně něco, co se Coenům nepovedlo, protože je to moc upovídané, to asi jiný Coenovský film neviděli. NO DOBŘE! Ale ten western!
• Podívejte se na Norské dřevo, to zase moc upovídané nebude, vlastně vůbec. Že nemůžete najít nic mezi tím? Tak poslechněte svou žízeň.
• Příště čekejte návod na bombu v minimálně jednom jazyce.
• Justin BABYer má asi break, asi přečerpání organismu, asi.

Teorie pěti piv. I tato teorie je (bohužel) mylná stejně jak klišovité znění jdeme na jedno. Tak vzniká teorie pěti piv, že půjdeme maximálně na pět piv, teorie vchází v praxi s pocitem, že pět piv se né vždy lehce překoná, ještě když jste ovlivněni několika faktory. Vypišme si zhruba tři.

1. ČAS! (zhruba 3 hodiny), čas který si v této teorii zadáte umožňuje moment, kdy nechcete pět piv překonat - to je dobrý krok v teorii pěti piv!
2. STAV! (musím se někam dostavit), stav ve kterém se dostavíte následující den na místo určuje vždy určitou prezentaci sebe samého (není pro sebedestruktivní psychotiky) to je také dobrý krok, jak pět piv nepřekonat a dosáhnout úspěšně teorie pěti piv!
3. SÍLA! (síla piva), když si dáte čtrnáctku čekáte nalitý stav dříve než později, přičemž očekáváte, že nalitý stav utvoří klapku, jež zasáhne proti zlovolnému jednání vlastní osoby o sobě nevědět. Nezasáhne.

A nakonec se vracíte domů, vlastně se ani nevracíte domů, smrdíte, chce se vám zvracet a mluvíte s cizími lidmi a pokecáte se tatarkou, když si dáte hambulgllll. Teorie pěti piv, která vstoupila do praxe, bude stejně zavedené klišé jako "jdem na jedno" ... Trochu se bojím teorie 7 piv.

Buďme realisté!

Tohle je první příspěvek

Bude to o životě.
Bude to o umění.
Bude to o lidech.
Bude to o kultuře.

Bude to subjektivní.
Bude to pikantní.
Bude to bez servítek.


Bude reglace.