Disko-trisko ve Schwarzostravě

Za dnešní post vděčíme našemu kamarádovi, obdivovateli a největšímu fanouškovi DF Hipsterskýmu Trojúhelníkovi. 
DÍKY!

Když se jede do Ostravy na výlet, tak si z toho lidi raději moc nepamatujou, což je asi dobře, protože jinak by už nikdy nepřijeli. Je důležitý se té myšlenky držet a chovat se podle toho, což vám v podstatě zaručí, že neriskujete trvalou újmu na svém psychickém zdraví. O ostravských koncertech to platí dvojnásob.

“Vždyť o prazdninach je tady všechno zavřene!” První reakce na informaci, že se chystám
na koncert, která o kulturním životě ve městě leccos napoví. Raději předstírám, že nevím,

kde to je, než abych musel vysvětlovat, co za typ klubu je Fiesta (JE TO GAYBAR). Zvenku vypadá trochu jako mlíčňák, asi že nejsem zvyklý na kluby, co se nevyrojily v brněnským podzemí, a hlavně mají velký, moc pěknou a stylovou záclonkou doplněný okna. Před vstupem už postává jedna z hvězd večera se svým typickým mustášem a my se dost neznale poměrů ptáme, jestli už hráli, přece jenom bylo už půl devátý a koncerty začínají na čas. Vlezné 70 Kč vyvolá v řadách Ostraváků překvapení, protože tady se hraje leda zadara a za “nějaký teplý elektro” nemůže přece nikdo nic chtít. I když se divím, že tam nebyl větší nával, protože se jednalo o stylový bar, který byl jakože ironicky ve stylu 90. let se spoustou ironických světýlek, ironickou disko koulí a ironickýma svítícíma drinkama.

Na koncert Schwarzprior jsem se těšil asi tak půl roku a tak jsem doufal, že ne marně. Šou se spoustou blikání, projekcí a zeleným laserem (do kterého bych se mimochodem moc nedíval, pokud nejsem zájemce o levnou operaci očí) byla v malém prostoru dost intenzivní. Tuhle hudbu si doma moc lidí z iTunes asi nepustí a nevím, jestli mám být ze spousty pop-kulturních referencí v textech pozérsky nadšený (užívám si Star Wars i Lady Gaga) a nebo jestli je pozérsky zavrhnout (jakože se až moc snaží). Hajlajt? Smrt, láska, chcaní. A vůbec, vlastně to bylo fajn, když si vezmu, že v Brně stejně hrajou pořád akorát Midilidi a Don Juan Disco, tak je škoda, že zatím Schwarzprior nic nevydali.

Po přestávce nastoupil (asi) pan Jef Barbara, kterýmu scéna a prostředí pěkně sedlo. Bavilo ho se svíjet na stolečku a povzbuzovat lidi k paření. Tady jaksi nastoupila ta fáze ostravského výletu, kde si člověk lehce přestává pamatovat, ale asi zase taková škoda to nebyla. Pro zájemce o post-koncertovou zábavu nabízí Ostrava (v rámci udržení stylu večera) non-stop okno s pitivem a bandou bezdomovců a bezdomovek, kteří právě řešili svoji hygienu (nebo spíše její nedostatek). Ideální závěr večera, který si pamatujete, že byl bezva, ale detaily už moc ne. Což byl vlastně ten účel. Protože na večer s koncertem, který by vám přišel bezva, i kdybyste si jej zcela pamatovali, to v Ostravě asi zase tak úplně není. Jo a je tam pomník s tankem, ale v noci se s ním stejně nevyfotíte.