1. června 2011

Cesta do hlubin street artu


Michal Brenner stíhá šibeniční termíny a já přeskakuji z nohy na nohu ve zkouškovém co by stačilo odčerpat na wikipedii. Takto bych nazvala dnešní úvahu nad tím o co tady vlastně půjde! Svalím to na sebe rovnou. Jsem opožděná, toto pojednání mělo vzniknout zhruba před týdnem, ale dospávala jsem zatracený den v zatracené Praze, proběhnuté od Smíchova až po Florenc v nočních hodinách, kdy město zahalí oblak černého dýmu, tančící houmlesačka, ozbrojený houmlesák, městská (naprosto dementní) policie a čtyři Brňáci co mají touhu stát se kolektory street artu a světovými hudebníky v hip-hopovém žánru. A zatracený nemusí nutně znamenat špatně! Kadence dekadence!
Trochu spontánně, trochu rychle a trochu hekticky jsme dojeli na koncert Animal Collective do Meetfactory, a byl tam prostě každý, kdo něco znamená. Situace zpočátku připomínala indie-hipstersky klebetící kroužek zastíněn tlupou cizinců s užvatlanou angličtinou, ale atmoška je prostě atmoška, meleš hovna, rozumíš všemu a bezdůvodně se se všemi seznamuješ pro účely jiných spontánních jízd a do toho piješ bu2r, co ti natočí trochu úchylný David Černý a trochu červený protože byl spálený - David Červený a Černý nebo Aneta Yochim, co se jindy válí na stole obklopená panákama nejspíš slivovice nebo vodky (a toto je dost vytržené z kontextu, ale určitě víte, kdo je Aneta!!).
Předkapelou bylo DUO uo uo Teengirl Fantasy tady si přečtěte rozhovor s něma - Tady
Jo, ale jako nic moc jsem z nich neměla, nevím proč, možná to bylo tím deštěm co nás zastihl, těžko říct. Animal Collective mě ale zasáhli zcela (dobře chvilku jsem přemýšlela nad tím, že předkapelou mohla být kapela Sto zvířat), dobrej flek, dobrý oči, dobrej začátek a dobrej transsss trans akurátního existenčně vyjeveného spratka co tleskal radostí a vzrušením. Rozporuplný zkurvený diskuse nechápu, říkám k tomu jděte do hajzlu spláchněte se a až uschnete spláchněte se ještě jednou, tady není prostor pro váš názor a na konZerty nelezte, kundy. AC hráli věci z nového alba, co ještě nikdo neslyšel kompaktně a zcela a v klidu domu či při procházkách se psem nebo želvou. Prý je to jejich zvykem a spoustu zainteresovaných fanoušků to asi jebe a trochu odrazuje od jití/jetí na konZert, ale drahouškové takto je nikdy neuvidíte! A ruku na srdce není fajn slyšet třetinu desky dřív než si ji koupíte, aby vás nemohla zklamat?
A co se dělo po tom hromadném zpoceném a orgastickém zážitku? Animálkové nabrali svoje zbytky sil a před našima očima si odvezli všechnu svou hudební soupravu, pobavili se s pár lidma a v klidu frčeli na druhý den do Vídně. Kolik takto skromně sympatických kapel může být?
Já vím, že jsem chtěla psát ještě o tom co se dělo pak, jak nás chytli policajti a jak jsme byli drzí, odhazovali cigarety a pili pivo, fernet a občůrávali vojenská auta a zdi, snili o houbovém čaji a málem nás přejeli popeláři, když jsme se váleli na silnici, Arabové se třásli, když jsme vtrhli do jejich non-stop potravin, o tom, jak jsme repovali v šalině o Evě, co nenosí kalhotky a lehá si na špatnou stranu a její srdce co má z lega a ego má taky z lega a vlastně tento......... den byl boží!
A viděli jsme VOJTU DYKA!!!!!

Žádné komentáře: