Poprvé to bylo v roce 2004, moje první návštěva opravdovýho rockovýho klubu, koncert před jejich Nanotour, taková generálka ještě bez kulis a bez všeho. Tenkrát s nima zpívala ještě Klárka a pamatuju si, že to byl jeden z prvních koncertů, co s nima začal hrát Jirka Hradil z Lesní Zvěře. Doposud tvrdím, že to byl jeden z nejlepších koncertů v mým životě. Pak následovaly nějaký fesťáky (čti RfP) a párkrát Fléda. Na Flédě byl taky letos můj zatím poslední koncert t/b. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale bylo to celkem zvláštní. Nechci t/b vyčítat to, že už do toho nevkládají tolik, co před lety (každej stárne, poznala jsem to dneska, když jsem se ráno vzbudila né tím, že bych byla vyspalá, ale tím, že mě bolely záda), ale zkrátka ten koncert už neměl tu atmosféru, co mám ráda. Možná to bylo tím asi milónem lidí a přecpanou Flédou (ty koncerty, na který obvykle chodíme, nejsou většinou nacpaný do posledního místa), ale jo, hlavně těma lidma, kteří obvykle na koncerty nechodí a nádavají vám, když se před ně nacpete na ten poslední čtverečnej metr volnýma místa. Kám ón, lidi! Vy jste vážně nikdy nebyli na koncertě? :D
Tolik ke koncertům. Teď k novu novýmu albu - není to recenze! To aby bylo jasno. Jmenuje se Ležatá Osmička, neboli ∞ (tenhle symbol je teď nějak populární, že? viz Gang Gang Dance). Smutná pravda: Tata Bojs bohužel (pro všechny) přibližně od Nanoalba nezaznamenávají žádný progres. Nekonečný předělávání jednoho a toho samýho (že by proto ten název?), vykrádačka blíže neidentifikovaných skladeb cizích interpretů (mám často problém vzpomenout si, co mi něco připomíná, i když vím, že mi to opravdu něco připomíná), vykrádačka sebe samých (nejevidentnější je to asi ve skladbě Papírovka vs. Divnosti z alba Ukončete nás!). Aspoň, že Milan Cais aka Bublajs se ze sebe snaží dostat, co se týče zpěvu, co nejvíc. Navíc je to pořád chlap (opravdovej chlap), kterýho jsme všechny milovaly a chtěly ho mít doma (malá odbočka, ale muselo to tu zaznít). Trochu mi chybí Mardošovy slovní hříčky, kterých je tam pomálu, a některý texty mi dokonce přijdou tak trochu obskurní (vizážisti fašisti, wtf jako?). Nicméně pár skladeb se mi zadřelo pod kůži, pořád jsou to starý dobrý Tata Bojs, ale možná, že to říkám jen proto, že k nim mám určitý citový pouto.Dva higlighty:
- Opakování - asi tu písničku začínám milovat. Někdo by mohl říct, že je to typickej rádiovej hit, což já nemohu dost dobře posoudit, protože v podstatě poslouchám akorát tak rádio Wave, ale pokud to na těch ostatních vypadá jak před deseti lety, tak jo - je to rádiovej hit. Nicméně obsahuje to nejlepší z t/b. (navíc text: Tohle je recyklace, opakování...jako by to kluci tušili)
- Světová - fíčuring Vladimir 518! Už jen kvůli tomu. Letmé naznačení hip-hopových býtů, trochu surrealistickej text... Jediný co mě na tý skladbě irituje jsou nasamplovaný kecy "lolitek" (čti groupies či fanynek t/b) o konci světa. Hned mi totiž před očima vyvstanou ty holky z koncertu, co přes nás "neviděj". Tak ať jsou radši na diskotéku.
Dávám taky plus za smyčce a francouzštinu. A taky za to, že zase udělali album, při kterým se nedokázu učit (=můj klasický problém). Sečteno a podtrženo - not so bad.
další plus za pěkný promo fotky© Tata Bojs, Salim Issa
Žádné komentáře:
Okomentovat