21. září 2011

Jo krásná minulosti, překrásná budoucnosti, stavím se v současnosti

Jak Priessnitz vyjeli s Aloisem Nebelem na turné po České republice!
I nás postihla vlna textů typu "Ještě to nekončí ještě to nezačíná.... Slunce ukrytý ve vlasech máš", proto jsme nemohli odolat spoustě plakátů rozvěšených po Krně/Brně s pozvánkou na koncert, který se udál 15. 9. v klubu Mersey. Musím se přiznat, že jsem tam byla prvně a objevila jsem balkon a !ještěže! jsem potkala někoho cestou, jinak bych tam nedojela, protože moje předpoklady o tom, že NO JASNĚ ŽE VÍM KDE TO JE byly prostě totálně pomýlené, dojela bych možná do té ZOO, jak se tam furt leze do kopce a nikde nic není, ani sloni! No co naplat nechat na hlavě jedině. Každopádně to byl asi po měsíci, no dalo by se říct, po více měsících smysluplný koncert v Krně/Brně, Jef Barbar(a) - haha, se nedá počítat moc mezi ... no jestli se to může vůbec někam počítat, možná tak do recese, ale pártoška to byla. To jo! Vrátím se k jádru věci. Klub byl našlapanej jako blázen, pomíchaný generace, nadšená řada před klubem, hlasité rozhovory, pokuřování a nebezpečné očumování. Věkový průměr tak okolo třiceti. Pro hipstery, diskofily a jiný pseudoindividua nebylo místo. Nebylo tam místo celkově, protože abyste rozuměli a mnozí určitě ví jak to tam vypadá, když se naskládá XY - fakt nemám odhad (smích) na tento prostor málo metrů krát málo metrů, všichni se brání tomu, aby si nezapálili, protože vzduch je přece jen trochu podstatnej pro život a když vidíte ten set list a cítíte ten pot už na začátku, jako jo bylo to varování a motivace KUŘÁKU vydrž to! Jo a měla jsem štěstí prostě jsem zabojovala a dostala jsem se až k tomu malému vyvýšenýmu pódiu (to pódium je prostě úlet slovo) a viděla jsem ty chlapíky v těch asi nejlepších letech, ale to já ještě neumím porovnat, jsem jako mladá, ne? Jsem mladá na to, abych říkala, že chlapisko ve 47 letech vypadá fakt jako dobře, ale jako řekla jsem to no, tak já nevím, jsem se zamotala do toho zase. A tak jsem si držela toho svého Heinekena, protože jsem posh jakože nóbl a pila jsem to jak buran, protože to nesmím přehánět, takže jsem to držela za hrdlo, jak v těch amerických filmech, kde se to cucá na baru a diskutuje se o smyslu života, ale o tom smyslu jsem nemluvila, protože mě to nezajímá, nejsem v pubertě, ne? A taky nevím proč bych to dělala.
Když chlapíci - v nejlepších letech začali hrát převážně lidem co se do těch nejlepších let dostávali. Ale to byste viděli, jak oni řádili, kam se hrabeme my mlaďoši, jsme střízlíci a tak jsem se jen kochala prostorem, hudbou a příjemnou oddaností publika, která si prozpěvovala texty společně s Jaromírem, haha, který se tak rozjel, že jste mu mohli vidět i pohlavní chloupky, jako kdo je neviděl, tak má čeho litovat. Připíjel si ze sklenice bílého vína a pak nás teda pohoršil, s největším vtipem to říkám, aby bylo jasno, tím, že si objednal Starobrno a nasával ho s chutí. Asi nemá chuťové pohárky, není se čemu divit, když je to vášnivý kuřák. A taky jsem to párkrát ofotila, musela jsem jim způsobit trochu ozáření z toho blesku, ale tvářila jsem se, že jako pohoda, ale nedivila bych se kdyby mi jeden z nich vrazil facana za dočasné oslepení. A celkově házeli jeden vál za druhým ... V parku, Jan, Střepy - střepy fakt miluju,
...... Jeremiáš, Malej chlapec, Děláže, páání co vám můžu povídat, kdyby ještě hodili do placu Drahá a V samotách tak se rozpustím radostí a budu tam ty písně přímo zpívat ve křiku, takže ještě štěstí, že to nezahráli. Jaromír se pak tak rozjel, že otočil mikrofoon k publiku a nechal ho, ať ty refrény prostě dojede za něj, slyšela jsem nějaké ohlasy, že to se teda nedělá, že si nezaplatili za to, aby tady zpívali lidi, ale mně to nevadilo, příjemná otevřenost k publiku a žádní protivní co si to jedou jen odehrát a pak zase zmiznou a zase řekli, že Brno je fakt super, ale to víme, to je jasná věc. A dokonce se mi líbili i lidi co se tam vynořili s těma zapalovačema a připomnělo mi to trochu Brontousaury, jak měli koncert na Strahově, milovala jsem to. Milovala jsem country celýho národa... když jsem byla malá.

Žádné komentáře: