Tata Bojs for life?

Cítím se být tak trochu "odbornicí" na Tata Bojs. Když už ne na žádnou jinou kapelu, tak na ně určitě. Poslouchám je cca od čtrnácti let, což je už pěkná řádka roků, když si vezmete, že letos ze mě (pravděpodobně) bude titulovanej B(lbe)c. Původně jsem chtěla napsat jen o tom, že jsem byla na jejich koncertě celkem 6x, ale nakonec mi to přišlo docela nudný a tak vůbec, takže to jenom shrnu.

Poprvé to bylo v roce 2004, moje první návštěva opravdovýho rockovýho klubu, koncert před jejich Nanotour, taková generálka ještě bez kulis a bez všeho. Tenkrát s nima zpívala ještě Klárka a pamatuju si, že to byl jeden z prvních koncertů, co s nima začal hrát Jirka Hradil z Lesní Zvěře. Doposud tvrdím, že to byl jeden z nejlepších koncertů v mým životě. Pak následovaly nějaký fesťáky (čti RfP) a párkrát Fléda. Na Flédě byl taky letos můj zatím poslední koncert t/b. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale bylo to celkem zvláštní. Nechci t/b vyčítat to, že už do toho nevkládají tolik, co před lety (každej stárne, poznala jsem to dneska, když jsem se ráno vzbudila né tím, že bych byla vyspalá, ale tím, že mě bolely záda), ale zkrátka ten koncert už neměl tu atmosféru, co mám ráda. Možná to bylo tím asi milónem lidí a přecpanou Flédou (ty koncerty, na který obvykle chodíme, nejsou většinou nacpaný do posledního místa), ale jo, hlavně těma lidma, kteří obvykle na koncerty nechodí a nádavají vám, když se před ně nacpete na ten poslední čtverečnej metr volnýma místa. Kám ón, lidi! Vy jste vážně nikdy nebyli na koncertě? :D

Tolik ke koncertům. Teď k novu novýmu albu - není to recenze! To aby bylo jasno. Jmenuje se Ležatá Osmička, neboli ∞ (tenhle symbol je teď nějak populární, že? viz Gang Gang Dance). Smutná pravda: Tata Bojs bohužel (pro všechny) přibližně od Nanoalba nezaznamenávají žádný progres. Nekonečný předělávání jednoho a toho samýho (že by proto ten název?), vykrádačka blíže neidentifikovaných skladeb cizích interpretů (mám často problém vzpomenout si, co mi něco připomíná, i když vím, že mi to opravdu něco připomíná), vykrádačka sebe samých (nejevidentnější je to asi ve skladbě Papírovka vs. Divnosti z alba Ukončete nás!). Aspoň, že Milan Cais aka Bublajs se ze sebe snaží dostat, co se týče zpěvu, co nejvíc. Navíc je to pořád chlap (opravdovej chlap), kterýho jsme všechny milovaly a chtěly ho mít doma (malá odbočka, ale muselo to tu zaznít). Trochu mi chybí Mardošovy slovní hříčky, kterých je tam pomálu, a některý texty mi dokonce přijdou tak trochu obskurní (vizážisti fašisti, wtf jako?). Nicméně pár skladeb se mi zadřelo pod kůži, pořád jsou to starý dobrý Tata Bojs, ale možná, že to říkám jen proto, že k nim mám určitý citový pouto.

Dva higlighty:

• Opakování - asi tu písničku začínám milovat. Někdo by mohl říct, že je to typickej rádiovej hit, což já nemohu dost dobře posoudit, protože v podstatě poslouchám akorát tak rádio Wave, ale pokud to na těch ostatních vypadá jak před deseti lety, tak jo - je to rádiovej hit. Nicméně obsahuje to nejlepší z t/b. (navíc text: Tohle je recyklace, opakování...jako by to kluci tušili)
• Světová - fíčuring Vladimir 518! Už jen kvůli tomu. Letmé naznačení hip-hopových býtů, trochu surrealistickej text... Jediný co mě na tý skladbě irituje jsou nasamplovaný kecy "lolitek" (čti groupies či fanynek t/b) o konci světa. Hned mi totiž před očima vyvstanou ty holky z koncertu, co přes nás "neviděj". Tak ať jsou radši na diskotéku.
  

Dávám taky plus za smyčce a francouzštinu. A taky za to, že zase udělali album, při kterým se nedokázu učit (=můj klasický problém). Sečteno a podtrženo - not so bad.

další plus za pěkný promo fotky
© Tata Bojs, Salim Issa

Buď můj Belmondo, ty jeden vožralo

Možná jste si všimli, že máme rádi pofidérní, možná až obskurní věci od suprstár přes Ivetu Bartošou a Artura Bartoše až po legendární televizní estrády z počátku tohoto století (s láskou vzpomínáme na Čundrkántryšou a Haničku se Štefim v Hogo Fogo). Řekla bych, že je to něco jako oddech a odreagování od všech těch überalternativních neointelektuálních věcí, co jinak děláme/posloucháme/pozorujeme etc. A protože se cítíme jako trendsetteři (hahaha), přijde nám to dost kůl a postupně tím nakazujeme další lidi (hahaha).

Včera jsem při večerním surfování po televizních kanálech narazila na překvapení v podobě kultovní šou Jirky Krampola Nikdo není dokonalý! Jo, natáčejí se nové díly a je to ještě trapnější než kdysi. Proto to dávají taky až o půl dvanácté, protože takhle pozdě dávají jen pořady pro úchyláky (viz Tabu).

O Jirkovi aka českýmu Belmondovi koluje v našich kuloárech spousta (ne)pravdivých historek. Věděli jste, že má Jirka rád Kasabian a byl jednou dokonce v lochu za to, že veřejně podporoval nelegální stahování hudby? No, já vlastně taky ne.

Pořad mě zaujal po pár prvních vteřinách. Hned po Belmondových zubech, které jsou až o několik odstínů světlejší než jeho vlasy, mě zarazilo složení publika. Čekáte zájezd důchodců a jezeďáků ve středních letech? Omyl, vážení. Samá omladina a dokonce v prvních řadách! (Kéž by naše učitele na gymplu taky napadlo jet jednou místo do divadla na nátáčení televizní estrády!)

zda bylo absolvování této šou součástí

sebepožkozování tohoto emochlapce

zřejmě bohužel nezjistím...

Opravdová třešnička, pokud ne rovnou třešeň, byli ovšem hosté pořadu. Katolický, prý zcela pokrokový (divím se, že ho ještě nevyloučili) farář Zbigniew Czendlik a osina v zadku českých politiků, všemi oblíbený Václav Moravec! Jak jsem si přečetla, Zbigniew Czendlik rád pije a kouří, obléká si značkové oblečení, hraje golf s papalášema, od kterých vytřískává peníze, líbí se mu ženské a jeho nejlepší kámoška je Hanka Zaňáková (oni ho opravdu ještě nevyloučili?).

Jak vidno, v tomto pořadu skutečně nepotřebují poskoky s cedulema "smích" a "potlesk", protože multifunkční Belmondo si opravdu vystačí sám. Roztleskává publikum svýma namakanýma prackama po každé vymyšlené historce z natáčení, po každém trapném vtipu s Evou Pilarovou (včera zazněl jeden o jejích umělých zubech) a dokonce publikum muselo na povel Jirky tleskat i tomu, že má na sobě Václav Moravec oblek (z lesklého materiálu... ach Václave!). Jeho velebnost přihodila pár vtipů o svých jazykových trapasech (jo to jsem nenapsala, je to Polák, co už dvacet let žije v Česku...to se člověk vážně ani po dvaceti letech nenaučí slušně česky?) a o tom, jak si v Náchodě v obchodě s pultovním prodejem koupil vložky.

Václav to okořenil pár historkama z natáčení "Otázek" (třeba o tom, jak mu tam kníže usnul, ale to už je starý, ne?) a jak jednou naboural stříbrnej mercedes (slovo mercedes v tom pořadu vypípli... zatímco to, že po pár vteřinách Václav vyslovil slovo "kretén" už nikoho nevzrušovalo). Protože ráda pozoruji badylengvič všech lidí, nemohla jsem si nevšimnou, že Václav, o jehož sexuální orientaci se vede mnoho diskusí, se na červené pohovce tlačil čím dál více do rožku, přičemž jeho velebnost Zbigniew se tlačil čím dál více na Václava a já začala přemýšlet o tom, jak to asi musí vypadat v tom jeho kostele.

Abych nezapomněla, ten pořad je stále postaven na tom, že ukazuje český lid jako bandu hlupáků, kteří neumí zodpovědět základní otázky. Ale o tom škoda psát.

Kdo chce, ať se sám podívá.

Cesta do hlubin street artu

Michal Brenner stíhá šibeniční termíny a já přeskakuji z nohy na nohu ve zkouškovém co by stačilo odčerpat na wikipedii. Takto bych nazvala dnešní úvahu nad tím o co tady vlastně půjde! Svalím to na sebe rovnou. Jsem opožděná, toto pojednání mělo vzniknout zhruba před týdnem, ale dospávala jsem zatracený den v zatracené Praze, proběhnuté od Smíchova až po Florenc v nočních hodinách, kdy město zahalí oblak černého dýmu, tančící houmlesačka, ozbrojený houmlesák, městská (naprosto dementní) policie a čtyři Brňáci co mají touhu stát se kolektory street artu a světovými hudebníky v hip-hopovém žánru. A zatracený nemusí nutně znamenat špatně! Kadence dekadence!

Trochu spontánně, trochu rychle a trochu hekticky jsme dojeli na koncert Animal Collective do Meetfactory, a byl tam prostě každý, kdo něco znamená. Situace zpočátku připomínala indie-hipstersky klebetící kroužek zastíněn tlupou cizinců s užvatlanou angličtinou, ale atmoška je prostě atmoška, meleš hovna, rozumíš všemu a bezdůvodně se se všemi seznamuješ pro účely jiných spontánních jízd a do toho piješ bu2r, co ti natočí trochu úchylný David Černý a trochu červený protože byl spálený - David Červený a Černý nebo Aneta Yochim, co se jindy válí na stole obklopená panákama nejspíš slivovice nebo vodky (a toto je dost vytržené z kontextu, ale určitě víte, kdo je Aneta!!).

Předkapelou bylo DUO uo uo Teengirl Fantasy tady si přečtěte rozhovor s něma - Tady
Jo, ale jako nic moc jsem z nich neměla, nevím proč, možná to bylo tím deštěm co nás zastihl, těžko říct. Animal Collective mě ale zasáhli zcela (dobře chvilku jsem přemýšlela nad tím, že předkapelou mohla být kapela Sto zvířat), dobrej flek, dobrý oči, dobrej začátek a dobrej transsss trans akurátního existenčně vyjeveného spratka co tleskal radostí a vzrušením. Rozporuplný zkurvený diskuse nechápu, říkám k tomu jděte do hajzlu spláchněte se a až uschnete spláchněte se ještě jednou, tady není prostor pro váš názor a na konZerty nelezte, kundy. AC hráli věci z nového alba, co ještě nikdo neslyšel kompaktně a zcela a v klidu domu či při procházkách se psem nebo želvou. Prý je to jejich zvykem a spoustu zainteresovaných fanoušků to asi jebe a trochu odrazuje od jití/jetí na konZert, ale drahouškové takto je nikdy neuvidíte! A ruku na srdce není fajn slyšet třetinu desky dřív než si ji koupíte, aby vás nemohla zklamat?

A co se dělo po tom hromadném zpoceném a orgastickém zážitku? Animálkové nabrali svoje zbytky sil a před našima očima si odvezli všechnu svou hudební soupravu, pobavili se s pár lidma a v klidu frčeli na druhý den do Vídně. Kolik takto skromně sympatických kapel může být?

Já vím, že jsem chtěla psát ještě o tom co se dělo pak, jak nás chytli policajti a jak jsme byli drzí, odhazovali cigarety a pili pivo, fernet a občůrávali vojenská auta a zdi, snili o houbovém čaji a málem nás přejeli popeláři, když jsme se váleli na silnici, Arabové se třásli, když jsme vtrhli do jejich non-stop potravin, o tom, jak jsme repovali v šalině o Evě, co nenosí kalhotky a lehá si na špatnou stranu a její srdce co má z lega a ego má taky z lega a vlastně tento......... den byl boží!

A viděli jsme VOJTU DYKA!!!!!